Proces EIA na nové bloky v JE Temelín je i přes novelizaci zákona v rozporu s evropským právem.

Obsazení MŽP nedává objektivnímu procesu EIA žádnou šanci – přezkoumání nezávislým soudem je klíčové.

(České Budějovice, 14. července 2010) V minulém roce se pod tlakem stížností českých, rakouských, německých NGO a země Horní Rakousko podařilo prosadit novelizaci zákona EIA proti silnému odporu jaderné lobby. Ještě v posledním stadiu se novelu pokusil torpédovat prezident Václav Klaus. Pod tlakem žaloby podané Evropskou komisí k Evropskému soudu však parlament prezidentské veto přehlasoval. I přes novelaizaci zákona EIA však současný proces EIA na výstavbu bloků 3 a 4 JE Temelín probíhá v rozporu s evropským právem. Novela totiž neupravila status již započatých procesů EIA, které probíhají podle starého zákona. „Účastníci tohoto procesu mají pouze právo podat přípomínky, které ovšem nemají žádnou váhu. Nemohou nijak ovlivnit, jak bude s jejich připomínkami či námitkami naloženo. „Proces EIA k blokům 3 a 4 JE Temelín je tedy pouze bezcennou fraškou pod taktovkou jaderné lobby“, prohlásil Radko Pavlovec. „Podnikneme však další kroky k nápravě tohoto stavu, aby práva účastníků byla zajištěna v souladu s požadavky evropské směrnice EIA“.

Zveřejněná dokumentace EIA potvrzuje dojem, že cílem tohoto procesu je pouze co nejrychlejší vydání kladného stanoviska MŽP, které by firmě ČEZ umožnilo získat stavební povolení. I když dokumentace obsahuje přes 500 stran a stovky stran příloh, chybí právě základní údaje, které jsou k posouzení vlivů projektu na životní prostředí bezpodmínečně nutné. V první řadě je nutno podotknout, že vzhledem ke zcela nevyřešené problematice likvidace radiokativních odpadů musí nutně dojít k vydání negativního stanoviska EIA. Tento problém „řeší“ předkladatel odkazem na koncept nakládání s radioaktivním odpadem, který má být předmětem vlastního procesu EIA. Je tedy zřejmě toho názoru, že tím je problém vyřešen a není třeba o něm diskutovat.

Dalším klíčovým problém je otázka potřebnosti celého projektu, t.j. nulové varianty a alternativních scénářů. Vzhledem k extrémnímu vývozu elektrické energie, který přesahuje roční výrobu JE Temelín, je otázka potřebnosti dalších kapacit sama o sobě absurdní. Existuje celá řada výhodnějších možností k zajištění energetických potřeb. Na prvním místě je třeba uvést zlepšení energetické efektivity jak v průmyslu tak i v domácnostech. K těmto otázkám odkazuje dokumentace EIA na studii firmy ENVIROS, která ovšem dle vyjádření MŽP není veřejně přístupná. Potřebnost nových bloků v Temelíně je tedy zřejmě otázkou víry a ne výsledkem seriózních a přezkoumatelných analýz.

Základním nedostatkem je také chybějící znázornění typů reaktorů, která by mohly být v JE Temelín postaveny. V případě amerického a ruského dodavatele se jedná pouze o projektové skicy reaktorů, které dosud nebyly v zemích EU realizovány. Jasno není dokonce ani v otázce jejich výkonu. Ani reaktor EPR franzouzského dodavatele nebyl dosud uveden do provozu. Projekt výstavby ve Finsku je doprovázen závažnými technickými a ekonomickými problémy. Zcela chybějící technické parametry těchto „reaktorů“ jsou nahrazeny tvrzením, že „všechna zařízení budou splňovat platné normy a předpisy“. Je tedy zcela jasné, co bude výsledkem tohoto manipulovaného procesu EIA: Splnění platných norem totiž implikuje tvrzení, že vlivy nových reaktorů v Temelíně nebudou přesahovat plot pozemku elektrárny. Česká a mezinárodní veřejnost má hrát v tomto procesu pouze roli statistů, kteří budou pomáhat vytvořit dojem, že se jedná o objektivní a legální proces.

Dojem frašky pod taktovkou jaderné lobby zesiluje i obsazení postu ministra životního prostředí. Nový ministr Pavel Drobil minulý týden v rozhovoru pro HN naznačil, že si přeje, aby jeho nový resort byl k potřebám průmyslu vstřícnější. Dá se tedy počítat s tím, že proces EIA na nové bloky v Temelíně bude vypořádán v souladu s představami firmy ČEZ. „Vzhledem k naznačené vstřícnosti k požadavkům jaderného průmyslu není možno očekávat seriózní proces posouzení vlivů na životní prostředí“, prohlásil Radko Pavlovec. „Možnost soudního přezkoumání závěrečného stanoviska se v tomto světle jeví jako klíčová“.

.