Renesance jaderné energie: státy sázejí na získávání energie z jádra. Může jaderná energetika zastavit oteplování Země?

Překlad článku z rakouského týdeníku Profil 05/08

Vzhledem ke klimatickým změnám zažívá jaderná energetika svou renesanci. Mnoho států opět sází na výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách. Může skutečně jaderná energetika zastavit oteplování Země?

Velké Británii běží čas: deset jaderných elektráren stále ještě dodává pětinu tamní spotřeby elektřiny. Elektrárenský park je však beznadějně zastaralý, v následujících letech bude muset být odstavována jedna elektrárna za druhou. Také zásoby ropy a plynu v Severním moři se postupně ztenčují, což zvyšuje závislost ostrovní říše na dovozech- Jak má tedy tato země pokrýt své stále rostoucí energetické potřeby?

„Chtěl bych, aby do roku 2050 byla elektřina vyráběna pouze v elektrárnách, příznivých pro klima,“ prohlásil britský premiér Gordon Brown již v listopadu loňského roku. A již tři týdny je jasné, jak to chce provést: 10.ledna zveřejnila Bownova vláda svou novou „Bílou energetickou knihu“, ve které jasně stojí, že se bude podporovat stavba nových jaderných elektráren.

Skutečně vypadá, že se v posledních letech změnil postoj ke kontroverzní technologii, a to nejenom ve Velké Británii. 21 let po katastrofě v Černobylu obava z jaderných havárií vybledla, zatímco se stále zvyšuje strach z následků klimatických změn. Proto se opět dostává do popředí nízkoemisní jaderná energetika – a to i pro britského výzkumníka v oblasti životního prostředí Jamese Lovelocka.

Se svou teorií Gaia, podle které je planeta Země samoregulační organismus, povýšil Lovelock na Svatého muže ekologického hnutí. Nyní s ohledem na klimatické změny říká: Gaia má vysoké horečky, které se dají snížit pouze čistou jadernou energií. „Ano, potřebujeme jadernou energetiku,“ prohlásil také Nobuo Tanaka, šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) minulý týden na okraji Světového hospodářského fóra v Davosu. Podle deníku Standard Tanaka očekává, že od roku 2013 bude ročně stavěno kolem 30 nových jaderných elektráren – a to i v Evropě.

A Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) představilo ve své nejnovější energetické zprávě scénář, podle které by všechny jaderné elektrárny na světě mohly do roku 2030 vyrábět dvojnásobek elektřiny než nyní. Zástupci jaderného průmyslu jsou samozřejmě nadšeni: Podle Ralfa Güldnera, vedoucího World Nuclear Association, prožívá jaderné odvětví svou renesanci.

Opravdu nás čeká nový jaderný boom?

Opravdu zažívá jaderný průmysl po více než 20 slabých letech bez důležitějších impulsů nové oživení? A opravdu by mohl rozvoj jaderné energetiky snížit zatížení atmosféry skleníkovými plyny a zabránit razantním změnám klimatu? Alespoň Integovermental Panel on Climate Chance (IPPC), který z poveření UN zkoumá klimatické změny a opatření pro jejich utlumení, označilo ve své poslední zveřejněné zprávě v březnu 2007 jadernou energetiku za „hospodářsky dostupnou technologii, vhodnou ke zmírnění klimatických změn“. Také „klimatický balíček“, který prezentoval minulý týden prezident Evropské komise Jose Barroso, se postaral o jaderný vzlet. Cílem opatření je, omezit celosvětový nárůst teploty na plus dva stupně Celsia.

Jedním krokem mají být sníženy emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20%. Jakými energetickými zdroji toho členské státy dosáhnou, zůstává na nich samotných. Vzhledem k ohrožení klimatu smetá komisař EU pro životní prostředí Stavros Dimas všechny pochybnosti ohledně bezpečnosti jaderných elektráren a stále nevyřešenou otázku konečného skladování jaderného paliva ze stolu. Pro členské země je podle něj otevřená možnost stavby nových jaderných bloků, pokud to považují za smysluplné. Jasné je kromě toho, že elektřina z uhelných a plynových elektráren bude díký citlivým emisním daním stále dražší, což velmi zlepšuje pozici elektřiny z jádra na trhu.

Finsko se pro rozvoj jaderné energetiky rozhodlo již před lety. Nyní zde vzniká nejmodernější a nejsilnější jaderný reaktor na světě, Olkiluoto 3. Reaktor má dodávat do sítě 1.600 MW elektřiny. Zařízení je prototypem tzv. Evropského tlakovodního reaktoru (EPR), který je efektivnější a bezpečnější než běžné jaderné reaktory. Elektrárnu staví francouzská firma Areva v kooperaci se Siemensem. Stavitelé věří, že se jim podaří rozptýlit dokonce i obavy z teroristického útoku: Olkiluoto dostane betonovou obálku, která by měla odolat natankovanému airbusu. Finové dále věří, že se jim podaří vyřešit problém s uložením vyhořelého jaderného paliva: hned vedle elektrárny chtějí vyhloubit hlubinné úložiště, aby tak mohly odpadnout kontroverzní transporty vyhořelého jaderného paliva. Také Francie, se svými 59 reaktory největší provozovatel jaderných elektráren, nyní staví reaktor EPR.

Kratší stavební fáze.

Největší naději pro jaderné odvětví však představuje Dálný Východ. Čína plánuje, že do roku 2020 rozšíří svou atomovou kapacitu z nynějších 9 na 40 GW. Aby dosáhli tohoto cíle, musí Číňané ztrojnásobit své nynější tempo, čemuž veskrze věří i skeptici. Jaderné odvětví nyní počítá s kratšími plánovacími a stavebními fázemi než v minulosti. U dřívějších staveb jaderných elektráren byla zapotřebí kusová výroba, v budoucnu by měly být typizované jaderné elektrárny, které by mohly zkrátit dobu stavební fáze o cca. jednu třetinu.

Spekulativní oznámení přicházejí také z USA – zatím, co zde 34 let nebyla zadána stavba žádné nové jaderné elektrárny. Spouštěcím mechanizmem pro jadernou renesanci zde byl slib prezidenta George Bushe, že stavitelé nových jaderných elektráren budou masivně podporováni úlevami na daních. Jako první chce energetický koncern NRG v JižnímTexasu rozšířit stávající jadernou elektrárnu o dva reaktorové bloky. Protože zájem o stavbu nových jaderných rekaotrů projevily i jiné firmy, počítají úřady do roku 2009 s celkem 31 žádostmi o povolení stavby. Bude to však všechno stačit k tomu, aby se zabrzdily klimatické změny? Jaký podíl na celosvětové potřebě světla, tepla a mobility by mohla jaderná energetika pokrýt? Data Světového energetického úřadu jsou střízlivá: 440 jaderných reaktorů, které jsou nyní provozovány po celém světě, dodávají pouze 17% spotřebovávané elektřiny. Pokud do propočtů zahrneme také spálené pohonné látky a paliva, pohyboval by se příspěvek jaderné energie pouze kolem 4%.

Pro srovnání: O tento podíl se ročně zvyšuje spotřeba energie. Abychom pouze s tímto každoročním nárůstem mohli držet krok, muselo by se postavit kolem 400 reaktorů ročně. I tento krok by byl však pouze skromným příspěvkem k ochraně klimatu. Podle propočtů Intergovernmental Panel on Climate Chance nestačí pouze zamezit dalším emisím.

Emise CO2 by se podle IPCC musely do roku 2050 snížit o 50-85%, aby se citelně pozastavily změny klimatu. „Ani kdyby se realizovaly abiciózní plány na rozvoj jaderné energetiky, nemůže jaderná energetika sama o sobě přinést výraznější příspěvek k ochraně klimatu,“ říká Erwin Mayer, říká mluvčí ekologické organizace Greenpeace. Ale ani altertnativní zdroje energie, které jsou tolik vychvalované ekologickými organizacemi, nemohou samy o sobě problém klimatických změn vyřešit. Analýza Nukleárního fóra ve Švýcarsku došla k závěru, že sluneční a větrná energie jsou kvůli své nízké výkonové hustotě a s tím spojené potřebě materiálu a plochy nehospodárné. „Aby se nahradila energetická produkce 1000 megawatové jaderné elektrárny, musela by se postavit sluneční elektrárna o 200 čtverečních kilometrech nebo elektrárenský park o 10.000 větrných generátorech,“ je uvedeno ve zprávě. Kromě toho nemůže slunce a vítr kvůli své závislosti na denních dobách a počasí zaručit konstatní dodávky elektřiny.

Fasády domů.

Nemusí to tak být vždy. Především v solární technologii se objevují novinky, které slibují nemalé energetické využití, například tehdy, když jsou celé fasády domů vytvořeny ze solárních panelů, vyrábějících elektřinu, nebo z nanotechnologicky potažených fotovoltaických polí, které dodádají elektřinu potřebnou pro topení nebo chlazení. Odborníci v oblasti energetiky se proto přimlouvají za celý balíček opatření, která mohou zaručit kýžený efekt pouze ve svém součtu – od efektivních energeticky úsporných opatření až po jadernou energii. „Jsem přesvědčen o tom, že jaderná energie k tomu patří, ale ne v tom smyslu, že to nyní bude královská cesta. To je nesmysl,“ říká Herbert Reul, energetický mluvčí Evropské lidové strany (EVP) v Evropském parlamentu. A i sebelépe vyvážený balíček prostředků může dlouhodobě představovat pouze přechodné řešení, dokud nenahradí nové technologie ty staré. Na takových nových technologiích pracují badatelé na celém světě . Také v oblasti jaderné energie. Než však půjdou do sítě nové, efektivní a čisté jaderné elektrárny, musí se Země protlouci ještě určitou dobu s většinou zastaralými zařízeními.

Průměrný věk všech 440 po celém světě provozovaných jaderných elektráren je 23 let. Je očekáváno, ze moderdní reaktory mohou dodávat elektřinu po dobu 40 let a poté musí být z důvodu svého stáří odstaveny. Energetický konzultant Mycle Schneider vytvořil z pověření zelené frakce v Evropském parlamentu parymidu věku jaderných reaktorů a došel k závěru, že pouze kvůli přílišné zastaralosti musí být do roku 2015 odstaveno celkem 93 reaktorů. Podle oficiálních prognóz se však do té doby postaví přinejlepším 23 nových jaderných reaktorů. Aby mohlo být pokryto množství elektřiny, které je dnes k dispozici, muselo by být do roku 2015 uvedeno do provozu dalších 25 elektráren o výkonu JE Olkiluoto 3. V letech 2015 až 2025 dosáhne dalších 192 nyní provozovaných jaderných reaktorů svého „penzijního věku“.

Delší doba provozu.

Rozhodující pro takové scénáře je samozřejmě otázka, zda musí reaktor opravdu po 40 letech opravdu do „starého železa“. Mnozí provozovatelé, například provozovatel maďarské jaderné elektrárny Paks, se snaží o prodloužení provozu své elektrárny. Z pohledu provozní ekonomiky – a také z pohledu ochrany klimatu – je to zcela smysluplné: Zařízení mají vysoké investice již za sebou. Náklady na uranové palivo představují i přes masivní zvýšení ceny uranu pouze zlomek produkčních nákladů. V této provozní fázi vydělávají jaderné elektrárny hezké peníze. V neposlední řadě na základě dobrých zkušeností z provozu se snaží mnozí provozovatelé prodloužit provozní dobu elektrárny až na 60 let. Mezinárodní agentura pro jadernou bezpečnost počítá díky takovým prodloužením provozu jaderných zařízení pouze se 145 reaktory, které by musely být odstaveny do roku 2030. Přibližně stejný počet by musel být nově postaven, aby byl alespoň zachován dnešní podíl jaderné energetiky na výrobě elektřiny. Má to jediný háček: spolu s věkem se zvyšuje riziko jaderné nehody. Stálé ozáření vede také k unavení materiálu, svary mohou prasknout. Podobně jako u starých aut je poměrně těžké, při stálé výměně dílů zaručit jeho bezpečnost. Přes tuto lákavou možnost prodloužení provozu zatím nemá žádný z provozovatelů zkušenosti s provozem „zastaralého“ reaktoru, zřejmě sami nevěří spolehlivosti svých zařízení: Celkem 117 reaktorů, které byly na celém světe odstaveny do října loňského roku, dosáhly průměrného stáří právě 23 let.

Je dost možné, že většina provozovaných reaktorů bude odstavena dříve než před svým 40.rokem a že se tak celkový podíl jaderné energetiky na výrobě sníží ještě rychleji, než předpovídá Schneider – a to i přes aktuální rozvoj atomu. Vzhledem k věkové pyramidě jaderná lobby přiznává: “Byli bychom rádi, kdybychom mohli udržel nynější 30%-ní podíl jaderné energetiky na produkci elektřiny v Evropě,“ říká Santiago San Antonio. Své branži tento projaderný lobbyista věří očividně méně než ochránce životního prostředí James Lovelock, který v masivním rozvoji jaderné energetiky vidí jedinou možnost, jak ještě zastavit klimatickou katastrofu. Lovelock nemá žádné pochyby o bezpečnosti, naopak si myslí, že je tato problematika velmi přeháněna (kde jsou černobylské masové hroby?) a že klimatické změny dosud měly více obětí na životech (exterémním horkem, záplavami a cyklony nebo větrnými smršťmi) než jaderná energetika. Tisíc jaderných reaktorů by představovalo pouze zlomek onoho nebezpečí, které je spojeno s klimatickou katastrofou. Jak málo však může nyní držet jaderná energetika krok s vývojem na energetických trzích, ukazuje také příklad z Číny:“Tam se nyní staví největší počet jaderných elektráren,“ říka Peter Biermayr z Energy Economics Group na Technické univerzitě v Grazu. „Zároveň se tam však uvádí do provozu jedna velká uhelná elektrárna týdně.“ Tak se snižuje podíl jaderné elektřiny na celkové spotřebě dokonce i na nadějném trhu Dálného Východu. A v Evropě je takové množství odpůrců jádra, že jsou silnější než všechny eko-základy dohromady – burzy s elektřinou. Důvod: Jaderné elektrárny vyžadují enormě mnoho času, než se naplánují, jsou schváleny a postaveny. Investoři tak musí čekat až dvacet let na první zisky. Za tuto dobu se může na deregulovaném trhu stát spousta věcí, tím vznikají enormní kapitálové náklady. Plynové elektrárny mohou vydělat první zisk naopak již za šest měsíců.

„Liberalizace trhu s elektřinou zabrzdilo rozvoj jaderné energetiky v Evropě stejně silně jako katastrofav jaderné elektrárně Černobyl,“ konstatuje Biermayr.

Problémy s image.

Jadernou katastrofou z roku 1986 trpí image jaderné technologie dodnes. Ačkoli od té doby nedošlo k žádné závažnější jaderné nehodě, vyjádřilo se ve výzkumu veřejného mínění Eurobarometru v roce 2005 celkem 55% evropských občanů proti využívání jaderné energie, 37% dotázaných bylo pro. Největší počet zastánců s 65%-ním podílem má jaderná energetika v Maďarsku, následuje ho Švédsko (64%) a Česká republika (61%). Špatnou image má jaderná energetika v Rakousku. Pouze 8% zdejších občanů je pro jadernou energii. Nejsledovanějším tématem v rakouských médiiích nadále zůstává blízká česká jaderná elektrárna Temelín, kterému šéfka českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová stále potvrzuje dobrý bezpečnostní profil. Pochybnosti rakouských občanů o bezpečnosti jaderných elektráren se nyní zdají být nepřekonatelné. Že to tak nemusí být pořád, ukazuje příklad Německa: „Naše výzkumy veřejného mínění ukazují, že míříme k 50%-nímu souhlasu s využíváním jaderné energie. Občas jsme dokonce nad 50%,“ říká poslanec EVP Reul. „Ale když dojde k nějaké poruše, jsme zase dole.“ Když došlo v prosinci 2001 v jaderné elektrárně Brunbüttel k dosud nejzávažnější poruše v Německu, nejdříve se provozovatelé snažili ututlat rozsah této poruchy. Až když na veřejnost prosakovalo stále více detailů, padaly v managementu hlavy. Je možné, že se branže poučí a že se znovuoživení jaderné energetiky dostane i do hlav Němců. Že by však jaderná energetika vyřešila všechny problémy, tomu nevěří ani sami zastánci jádra.

Jaderná energetika nemůže být globální odpovědí na klimatické změny,“ řekl v lednu ve Washingtonu novinářům finský premiér Matti Vanhanen.

 

 

Kommentieren